Při pravidelných čtvrtečních interpelacích jsem interpeloval předsedu vlády Bohuslava Sobotku ve věci zcizené standarty prezidenta republiky. Hlavním smyslem mé interpelace nebyla touha lynčovat v Poslanecké sněmovně viníky, ale snaha o odsouzení skutku, při kterém došlo k znevážení našich státních symbolů a také přijetí takových bezpečnostních opatření, aby se podobná věc již neopakovala. Příště se totiž nemusí jednat jen o krádež či záměnu vlajky, či jiného státního symbolu.
Odpověď předsedy vlády byla velmi vyhýbavá. Nejprve zbytečně dlouho hovořil o skutečnosti, že Poslanecká sněmovna není orgán, který by měl posuzovat případnou trestní odpovědnost kohokoliv. S tím souhlasím. Nesouhlasím však s jeho dalším tvrzením, že tento čin by mohl být považován za drsnou recesi a akt na hraně svobody projevu, který by měla naše společnost ještě unést. V závěru také konstatoval, že reakce na tento čin by neměla být přehnaná.
Nemyslím, že čin, při kterém vznikla škoda téměř 90.000 Kč za ztracenou standartu, opravu poškozené střešní krytiny Hradu, klempířských prvků a vlajkového stožáru, by se dal nazývat recesí či svobodou slova a projevu. Spekulovat o další škodě, kterou tento akt mohl způsobit v zahraničí, nebudu.
Zajímavé je však porovnání s člověkem, který si dovolil na předvolební plakáty jisté politické strany domalovat tykadla. Nepamatuji se, že by se strhla taková bouře v obhajobě jeho činů s tím, že je to svoboda slova a projevu. Dokonce vím, že tento člověk byl za svůj čin i několik týdnů za mřížemi. Zajímavé, velmi zajímavé.
Otázkou by také bylo, kdyby podobný čin jako se udál na Hradě, provedla například v roce 1994 skupina mladých komunistů za prezidentování Václava Havla. Také by to byla recese a svoboda slova či projevu?
Je zjevné, že v tom máme odlišné názory. Faktem a nepopiratelným však je, že by se všem mělo měřit stejným metrem a ne podle toho jak se mi to zrovna hodí.