Jan Amos Komenský si představoval školu jako hru. Dnešní školství má mnoho problémů a jedním z těch, které jaksi proklouzly pod povrchem, je stále zvětšující se agresivita žáků. Doba, která s sebou přináší elektronizaci, způsobuje i to, že děti přestávají číst a v mnoha případech i mluvit se svým okolím.
Rodičovská zaneprázdněnost, jež je způsobena snahou uživit rodinu, k tomu také nic dobrého nepřidá. Když se zeptáme dětí, které knihy naposledy četly či jaká pohádka se těm menším líbila, v tom lepším případě potrápí své hlavičky a na jednu či dvě knihy si vzpomenou. V tom horším, a těch je bohužel více, nám povypráví obsah posledního filmu či počítačové hry.
A tak nezbývá, než doufat, že se všichni, a to jak rodiče, tak učitelé, rychle zamyslíme nad tím, jak pomoci dětem vrátit se do jejich dětského světa her a pohádek. V poslední době odborníci přičítají zvýšenou agresivitu žáků vlivu filmů a počítačových her, kdy si děti chtějí »vyzkoušet« to, co zažívají prostřednictvím obrazovky počítače. Nějak nedoceňují, že proti nim stojí živý člověk, a ne postavička vytvořená pouze v rámci napínavé hry. Měli bychom denně s dětmi mluvit, najít si alespoň hodinku času na zeptání se, co vlastně celý den prožívaly, jaké mají problémy či jak jim můžeme pomoci. Měli bychom znát obsah jejich školních tašek a batůžků a rozhodně by v nich neměly mít místo jakékoliv věci, se kterými mohou ublížit svému okolí. Doma, pokud máme jen trochu možnost, bychom se měli vrátit ke knížkám a učit děti tomu, že navzájem si mají pomáhat, že ti okolo nich rozhodně netvoří kruh nepřátel, a i když k nim máme výhrady, nemůžeme toto řešit agresivními způsoby.