Nejvyšší kontrolní úřad dokončil prověřování, jak účelně se utratily peníze ze státního rozpočtu na propagaci české produkce, konkrétně sladkovodních ryb (jeden z projektů Podpora rybářství 2007–2013). S překvapením zjistil, že Ryba domácí, kampaň za desítky milionů, byla »problematická a nepřinesla téměř žádné výsledky«.
S ohledem na skutečnost, že se ryby pořád jedí stále méně a nákladná kampaň na tom vůbec nic nezměnila, jde o velmi eufemistické hodnocení. Zkrátka někdo si nalovil zlaté rybičky ze státního rybníku.
Přitom myšlenka byla nepochybně dobrá. Podpora tuzemské produkce je vždycky vítaná. Na jednu stranu stát vysílá signál, že o své producenty dbá, a na straně druhé předává informaci spotřebitelům, že je české zboží hodno jejich zájmu (když už ho podporuje i stát). Kde se tedy stala chyba?
Podle závěru NKÚ jich bylo hned několik. Ministerstvo zemědělství (MZe), coby realizátor velkolepé akce, nebylo schopno (nebo ochotno) zajistit efektivní kontrolu. A tak občané této země platili dodavateli i za činnosti, které vůbec nijak neprokazoval (tedy možná ani neprovedl), nebo nespadaly do kategorie způsobilých výdajů (tedy se zadáním nesouvisely).
MZe dále podle zjištění NKÚ vybíralo podle kritérií, která nezohledňovala kvalitu. Snížila se tím pravděpodobnost, že z projektu bude mít užitek i někdo jiný, než dodavatel. A chybu zopakovali úředníci MZe několikrát. Náhoda nebo záměr?
Jeden efekt však nákladná kampaň přeci jen měla. Ryby se sice na českých stolech objevují stejně sporadicky jako dřív, ale ukázalo se, že reklama není samospasitelná (a stát by k ní měl přistupovat obezřetně). A že by možná bylo mnohem lepší přestat investovat do propagace a udělat něco pro to, aby zdravé české ryby byly levnější. Protože pak si cestu do českých domácností nejspíš najdou samy. Nejen na Vánoce.