Statistické průzkumy ukázaly, že v České republice žije pod hranicí statistické chudoby téměř 900 tisíc lidí. Další desítky tisíc lidí se této hranici velmi přibližují. Jsou to čísla, nad kterými je nutné se zamyslet.
KSČM neustále upozorňuje na nutnost zlepšení sociálních podmínek občanů, kteří se ocitnou ne vlastní vinou v nouzi, seniorů, hendikepovaných občanů a rodin s dětmi. Dnes je poměrně nízká nezaměstnanost v převážné většině docílena sezonními pracemi, které s příchodem chladného počasí skončí. Lidé se ocitnou opět bez práce.
Je třeba vnímat, že na lidi neustále dopadá Drábkova reforma, jež prosadil v sociální sféře, a není možné také zapomenout na minulé vlády, které s nadšením otevřely dveře zahraničním firmám. Skvělé podmínky, a méně skvělé jištění toho, že u nás budou podnikat delší dobu. A tak mnohé z těchto podniků jsou dnes zavřeny a jiné pomalu končí.
Na ulici se opět bez práce ocitají stovky lidí. Když k tomu přičteme například sankce proti Rusku, které pro většinu zamezily odbyt produktů do této země, nezbývá podnikům, nežli omezit výrobu, a tím se opět uzavírá kruh, že lidé začínají dostávat v tom lepším případě menší výplaty, v tom horším případě jim zaměstnavatel dluží i za několik měsíců.
Pokud se zaměstnanci začnou ozývat, často slyší, ať jdou jinam, za branami podniku jich na práci přeci čeká dost. Je zpravidla nemožné uživit rodinu z jednoho platu. Jenže většina měst a obcí zrušila jesle a školky, a když zrovna není po ruce babička, na to, aby mladá maminka zaplatila chůvu, prostě nemá. A jsme opět na začátku.
Podmínky pro to, aby se lidé sami dostali ze svých problémů, nejsou u nás příliš dobré. Ministerstvo práce a sociálních věcí má před sebou velký úkol: alespoň částečně vyřešit tento problém, a to nejen proklamacemi a sliby, kterých už jsme v rámci působení ministrů na tomto resortu slyšeli hodně. Jinak totiž do osidel chudoby budou padat další a další lidé, kteří bez pomoci státu nedokážou tuto situaci sami řešit.