Tato událost a celý proces, který k ní vedl, bude mezníkem v dějinách evropské integrace, Evropské unie. Jeden z jejích členských států podlehl nevídaně brutálnímu nátlaku bruselských institucí a vlád dalších členských zemí EU v čele s Německem a stal se de facto moderní kolonií. Řecko prostřednictvím svého premiéra přijalo diktát takzvaného »třetího záchranného balíku«, který zásadním způsobem omezí práva suverenity tohoto státu.
Premiér Tsipras, věřící v ideu demokratické a sociální Evropy, asi do poslední chvíle doufal, že výsledek řeckého referenda, při kterém se nedávno více než 60 procent Řeků vyslovilo pro odboj vůči věřitelům, mu při vyjednávání s »trojkou« (tedy Evropskou komisí, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem) a šéfy vlád členských států EU pomůže. Nepomohl. Vládci Evropy, mezi které bohužel nelze počítat Evropský parlament, nikdy nepřipustí, aby se národy vměšovaly do jejich svatého počínání.
Zřízení poručnického fondu pro garantování privatizace znamená přenesení řeckého státního majetku na instituce eurozóny. Privatizován bude energetický sektor, dojde k tvrdým reformám na trhu práce a trhu finančním, věk pro odchod do důchodu se v Řecku prodlouží, bude zavedena justiční reforma a »trojka« dostane právo kontrolovat legislativní návrhy předkládané řeckému parlamentu a dohlížet na činnost ministerstev. Většího ponížení se Řekům snad dostat nemohlo.
Tsipras se domnívá, že většina Řeků se podřídí. To je však velmi sporné. Předně jeho vládní levicové hnutí Syriza zvítězilo ve volbách právě pro svůj deklarovaný odpor proti věřitelům a »trojce«. Pnutí v Syrize roste a jeho důsledky budou pro dění v Řecku výrazné, byť zatím obtížně odhadnutelné. A nelze nevzpomenout na nedávnou řeckou historii, kdy vnitropolitické problémy měly velmi tragické vyústění.