Vláda ČR minulý týden na svém středečním zasedání projednávala materiál Koncepce rozvoje Policie ČR do roku 2020 (aktualizace 2017). Jedná se o modifikaci materiálu Rozvoj Policie České republiky v letech 2016 – 2020, který projednával výbor pro bezpečnost již v červnu 2016, ale po zjištění, že se nejedná o materiál schválený vládou, bod projednávání přerušil. Trvalo tedy skoro další jeden rok, než předkladatel, tedy ministerstvo vnitra, udělal nezbytné, ale standardní úkony, aby mohl být materiál vládě ke schválení předložen a poté projednán v příslušném výboru. To, že se v polovině roku 2017 schvaluje něco pro rok 2016, vypovídá své o schopnostech práce na policejním prezidiu a vnitru. Jako úsměvné pak působí, že tato koncepce ukazuje přínosy dalšího rozvoje Policie ČR ve střednědobém horizontu! Jestli mají předkladatelé nastaven střednědobý horizont rozvoje jen na 2 roky dopředu, tak se nedivme, že je Policie ČR v takovém stavu, v jakém je. Předkladatel si je již po roce od předložení původního dokumentu vědom, že v jedné z klíčových oblastí, tedy oblasti lidských zdrojů, si zadal úkol, který nedokáže splnit, a tak navrhuje zpomalení tempa růstu policie prodloužit do roku 2022.
V popisné a analytické části předkladatel zcela objektivně popisuje současný stav Policie ČR, včetně všech problémů. Můžeme se dočíst třeba to, že policie není schopna na více jak 28% místních a obvodních odděleních zajistit nepřetržitý výkon služby. Konkrétně je to na 120 odděleních z 521. Dále se dočteme, že nejsou dodržovány dojezdové časy nejen prvosledových hlídek, ale ani zásahových jednotek. Nebo, že kriminální policie nemá kapacity provádět odhalování trestné činnosti a není schopna reagovat na sofistikovanou a technologicky náročnou kriminalitu. V totálním kolapsu je policejní školství. Prostě, kdo se otázkami vnitřní bezpečnosti státu zabývá a je slabší na srdce nebo naopak prchlivý, by tuto část určitě neměl číst.
Vše má společnou příčinu a tou jsou peníze. Škrty na platech, snižování stavu a s tím spojené propouštění a zastavený nábor mají za následek to, že, i přes snahy současného vedení policie i resortu ministerstva vnitra o zlepšení podmínek, není o službu u Policie ČR zájem a policie stárne. Plánovaný nábor nových policistů se nedaří, a proto přichází i ten návrh na odklad do roku 2022. Podle koncepce rozvoje byly za posledních 8 let do lidských zdrojů v Policii ČR zmařeny investice za více jak 930 mil. korun.
Je-li situace zoufalá, jsou předkládána i zoufalá řešení. Nově se tak navrhuje snížit nároky na fyzickou a zdravotní způsobilost pro výkon služby, přijímání do služebního poměru uchazeče se středním vzděláním bez maturity nebo s cizí státní příslušností. Není to přitom tak dávno, kdy policisté bez maturity museli řady policie opustit a maturita se nově stala i kvalifikačním předpokladem pro výkon povolání strážníka obecní policie. O záměru přijímání osob s cizí státní příslušností se raději ani nevyjadřuji, považuji ho za absolutní úlet. Zajímavé by však určitě bylo vidět, jak cizinec nebude váhat při ochraně zájmů České republiky nasadit i vlastní život, aby tak bezezbytku vyplnil přísahu policisty.
Předkladatelé si v navržených systémových opatřeních kladou velmi vysoké cíle. Se všemi bezezbytku souhlasím, ale nevěřím, že se je může podařit v tak krátkém časovém horizontu naplnit. Pro policisty bych si přál, aby se podařilo vyplnit alespoň 50% z nich, aby vedení Policie ČR, resort ministerstva vnitra, ale i vláda, ať již současná nebo ta, která vzejde z podzimních parlamentních voleb pochopily, že zajistit bezpečnost obyvatel ČR je jedním z prioritních úkolů a že každá bezpečnost, má-li být účinná, něco stojí. Šetřit na lidských zdrojích a na vybavení pro výkon jejich náročné služby, není ta správná cesta.