George Marshall vstoupil do dějin dvakrát. Poprvé za Roosevelta. V čele generálního štábu. Krátce po válce napsal i do Bílého domu: Pro naši zemi byl od počátku války rozhodujícím faktorem čas. Ten čas jsme získali díky hrdinskému odporu sovětského lidu. Sovětský svaz nám ten čas vykoupil svou krví a odvahou. O tom, že USA zachránila před válkou na jejich vlastním území hrdinná obrana sovětského a anglického lidu, není pochyb. Utrpět SSSR a Anglie v roce 1942 porážku, ocitli bychom se tváří nepříteli, ovládajícímu většinu světa.
Ty řádky už obdržel Harry Truman. Jejich autora jmenoval ministrem zahraničí. Marshallův plán, jímž vešel do análů podruhé, zveřejnil právě před 70 lety. Opřádají ho mrákoty. Zmámí jen hlediště, nepolíbené fakty. Ta směrodatná připomeňme aspoň letmo.
Appeasement nebyl naivním úletem. Byl to zákeřný podraz. V Hitlera vkládal třídní naděje. Stály mu i za mnichovanské zrady. Blitzkrieg to křivákům vrátil s úroky. Wehrmacht se prošel Evropou jako nůž máslem. Od Varšavy po Atlantik - za deset měsíců. Bestii zlámal vaz až Sovětský svaz. Zaplatil za to 27 milióny životů. Troskami 1.710 měst a 70.000 vesnic, 32.000 průmyslových a sta tisíc zemědělských závodů.
Americký kapitál na válce pohádkově vydělal. Moskvě uťal pomoc hned po ní. Oproti té, již poskytl Londýnu, činila zhruba třetinu. Zemi, jež Ameriku zachránila před válkou na jejím území zachránila víc než kdo jiný, ji vyúčtoval nadoraz. Moskva ji splácela desítky let. Tváří v tvář studené válce, rozpoutané pár dní po osvobození. Do Hitlerových škrpálů lezly už její první plány. S tím pod názvem Nemyslitelné (Unthinkable) vyrukoval Churchill. Přepadnout sovětského spojence chtěl už 1. července 1945. Po boku divizí wehrmachtu, držených v plné polní. Narazil s tím už u britské generality.
Libido americké elity odtajnila Trumanova doktrína. Plán globální hegemonie USA deklarovala už 12. března 1947. Bičem byl jaderný monopol. Truman jím harašil už na Postupimské konferenci. Došlo však na slova Kominterny. Rozpoutá-li světový kapitál novou světovou válku - varovala ho už dlouho před ní - na jejích rozvalinách se nedopočítá řady svých vlád. Zopakovat versaillský diktát bylo riskantní. Doba si žádala i pikslu cukru. Rodiště Marshallova plánu propátral americký historik John Lewis Gaddis. Washington – dokládá v knize Studená válka - se ruské vojenské hrozby nebál. Tím víc ho děsilo nebezpečí, že hlad, bída a zoufalství přivedou Evropany k tomu, že si do čela svých vlád zvolí komunisty.
O pomoc musely žádat samy evropské vlády. Z 26 miliard dolarů, o něž si řekly, jim Washington seškrtal polovinu. Embargo na pomoc Sovětskému svazu sice nakonec nezaznělo (ač se i to se napřed zvažovalo). Už Marshallův projev však vzkazoval, že vlády, politické strany skupiny, které se snaží z lidské nouze těžit politicky, narazí na odpor Spojených států. Co se tím mínilo, zažila Francie i Itálie už o měsíc dřív. Komunisté tu museli z vlády - a jasný vzkaz, že klidně nasadí i vojenskou sílu, jim vyslal ministr obrany USA James Forrestal.
Čínská Hedvábná stezka, všiml si i Miloš Zeman, je mnohem větším projektem. Žádné politické podmínky si neklade. Marshallův plán si diktoval hned tři. Financoval hlavně americké dodávky. Trval na zrušení všeho, co stálo v cestě americké expanzi. Její kořistí, dostupnou po válce hluboko po cenou, se stalo rodinné stříbro desítek zemí. Výnos, převyšující tu investici o celé řády, generují dodnes.
Krajně omezenou suverenitu si vynutila i v politickém smyslu. Pod dozorem amerických služeb – v čele s Allenem Dullesem – se rodily i předstupně Evropské unie. To hlavní odhalil americký historik I. A. Hirschmann. Plán evropské pomoci a rekonstrukce – napsal už před lety – měnil západní Evropu ve frontovou linii války s Východem.
Naše země si to odepřela. Do koalice ochotných proti zemi, jíž vděčí za záchranu před genocidou, se hrne až teď. Až coby kolonie cizího kapitálu po sametovém švindlu. Mindrák z toho, jak se rozhodla před 70 lety, má jen fanatik s IQ tykve.