V moderní historii českého parlamentarismu si už naši občané zvykli na ledasco. Ať to byly verbální výpady Miroslava Sládka, Topolánkův vztyčený prostředníček nebo třeba zpěv poslance Daniela Korteho místo hlasování. I to jsou důvody, proč se prestiž poslanců v žebříčcích popularity povolání (i když označení poslance jako povolání je velice nepřesné) propadla na samé dno.
Podobné manýry některých politiků se bohužel přesunuly i mezi část krajských a obecních zastupitelů. Že mezi nimi nejsou zástupci KSČM, dokazuje jejich práci v duchu hesla »s lidmi pro lidi«. Nemusí proto podléhat těmto laciným a nevkusným exhibicím. Nechvalně proslulá degradace politické kultury byla doba vládnutí koalice pod vedením Petra Nečase a Miroslava Kalouska. Názory občanů tehdejší vládní politici úplně ignorovali, což některé obyvatele pouze utvrdilo v tom, že představitelé státu vůbec neberou v potaz problémy lidí a žijí ve skleníku naprosto odtrženi od reality. Občané ve volbách jasně vzkázali, že se jim takovýto způsob vládnutí nelíbí, a spousta z nich podlehla vábničce hesla »Nekecáme, makáme!«, kterým se ohánělo hnutí ANO 2011 a jeho předseda Andrej Babiš. Mělo představovat nový styl vládnutí (bohužel se starým obsahem).
Dvouletá alternace soudobé vládní koalice ovšem praktiky v mnohém spíše připomíná, než aby se jich vyvarovala. Korunu tomu nasadilo nedávné přetahování Andreje Babiše a Miroslava Kalouska v Poslanecké sněmovně o tužku při jednání o elektronické evidenci tržeb. Tou chtěl Miroslav Kalousek napsat vzkaz na účtenku, kterou si Babiš v nadživotní velikosti přinesl jako ilustraci (i když nesplňovala zákonné podmínky). Kdo z občanů to viděl, muselo to v něm vyvolat oprávněné znechucení. Divadelníci by toto představení zřejmě označili za tragikomedii.
Politici by si ovšem měli uvědomit, že nejsme v divadle a občané namísto těchto vystoupení očekávají profesionální přístup ke správě státu a řešení jejich problémů. Ostatně za to jsou také z peněz daňových poplatníků placeni.