Po úterním eurosummitu podporuji úsilí řeckého premiéra Alexise Tsiprase a jeho vlády ve snaze o co nejdůstojnější vyřešení současné situace. Považuji za důležité, že všechny strany mají zájem na dohodě a zůstávají u jednacího stolu.
Nedomnívám se, že nedělní svobodný hlas Řeků znamená automaticky odchod Řecka z eurozóny či dokonce z Evropské unie. Referendum pouze zpevnilo mandát řecké vlády pro jednání s věřiteli tak, aby nebyla dotčena řecká svoboda rozhodování a aby tato jednání pokračovala podle vůle řeckého lidu. Řecko uznává své dluhy a chce je zaplatit, odmítá však jít cestou pouhých škrtů a žádá prostor k provedení potřebných reforem.
Jsem proti nátlakům, které jsou na řeckou vládu vyvíjeny ze strany věřitelů. Řecko je stále suverénní zemí, a pokud má nynější situace (která postihuje zejména lid Řecka) skončit dohodou, musí to být dohoda všech zúčastněných, a tedy i Řecka.
Z dnešních slov řeckého premiéra jasně vyplývá, že Řecko chce splnit požadavky, ale potřebuje zajistit střednědobé financování země a funkční agendu pro růst. Za posledních pět let peníze, které byly poskytnuty Řecku, nikdy nedošly k běžným občanům. Byly to peníze pro řecké a evropské banky. Řecko je na pokraji bankrotu, protože po mnoho let byly řecké vlády klientelistické a posilovaly korupci. Řekové nechtějí Evropu rozdělenou. Chtějí pokračovat v reformních programech. Řekové nežádají nic víc než důstojnou a férovou dohodu, která jim pomůže k reálné budoucnosti.
Máme všichni čtyři dny na to, aby se situace vyřešila. A co většinově znělo Evropským parlamentem, je především to, že si nikdo, vyjma pár liberálů, nepřeje vystoupení Řecka ani z eurozóny ani z EU. To je určitě dobrý základ pro následující dny a nedělní summit. Přestaňme hrát divadelní představení, uklidněme emoce a začněme jednat s chladnou hlavou. Doufám, že čas dohody se již přiblížil a Evropa bude postupovat společně v zájmu svých občanů, a nikoliv evropských bank.