Podle informací tisku je Polsko pobouřeno videem, které je součástí výstavy krakovského muzea o holocaustu. Kontroverzní snímek s nahými lidmi, hrajícími starou dětskou hru na slepou bábou v prostorách plynové komory, vzbudil nesouhlas především pro nepietnost pojetí. Možná, že muzeum jen hledalo způsob, jak na výstavu upozornit, zdůraznit význam smutné kapitoly evropských dějin a připomenout odkaz milionů mrtvých.
Jenže v tomto případě poněkud přestřelilo a přecenilo význam tvrzení, že účel světí prostředky. Rozumím snaze upoutat pozornost, ale měla by mít své hranice. Obsah nejrůznějších poutačů, billboardů a bigboardů či vlezlých nabídek prodejních skupin je často za hranicí vkusu. A navíc se čas od času potkají velmi podivná sdělení. Jako když čtenář internetového zpravodajského serveru chtěl minulý týden spustit video z místa tragické smrti osmatřiceti turistů v tuniském letovisku, ale záznamu předcházela reklama s protivnou zelenou figurkou, třímající motorovou pilu s nápisem masakr...cen.
Regulovat nevkusnou reklamu ve veřejném prostoru, jakým internet je, není snadné. Ale domnívám se, že není nezbytné, aby se tomuto trendu přizpůsobovaly takové instituce jako muzea.