Skončilo jedno dějství řecké krize. Na počátku byl vstup Řecka do eurozóny, který byl politickým činem, a nikoli ekonomickým rozhodnutím. Řecko již pravděpodobně tehdy nesplňovalo kritéria vstupu, ale to evropské mocnosti slepě přehlížely, aby jim to nenarušilo politické poselství vzniku společné měny maximálního počtu zemí.
Druhé dějství se odehrálo před pěti lety, kdy se přišlo na to, že Řecko má obrovské, prakticky nesplatitelné dluhy, které není schopno splácet a velkou část z nich tvoří prostředky z německých a francouzských bank. Evropské mocnosti Francie a Německo proto cynicky zachraňovaly především své banky a nepohlížely na to, co se stane se samotným Řeckem. Dluhy bank se poté staly dluhy občanů Evropské unie. Těch pět mizerných let znamenalo pro Řeky dobu utahování opasků, snižování HDP, zvyšování nezaměstnanosti a také zvyšování celkové zadluženosti. Protože léčba nefungovala, oprávněně naštvaní Řekové zvolili hnutí SYRIZA, které nabídlo jiné řešení. Konec nesmyslné politiky, která vedla jen k prohloubení samotných problémů. SYRIZA věrná svému programu, starosti o sociálně slabé, důchodce a pracující, řekla Evropě a věřitelům své země, že je třeba dojednat odlišné podmínky a že nelze, aby se mezinárodní organizace chovaly jako lichváři.
Premiér Tsipras se stal v evropských kruzích veřejným nepřítelem č. 1, kterého bylo třeba se rychle zbavit, protože je vzpurný. Proto ty tanečky okolo vyjednávání, které diktovaly novému premiérovi nesplnitelné podmínky, respektive podmínky splnitelné, avšak za cenu zrady vlastního národa i voličů, což by nevyhnutelně znamenalo jak jeho politický konec, tak konec jeho strany. Premiér Tsipras se zachoval odvážně, během pár dnů zorganizoval referendum, které mělo odpovědět na otázku, zda Řekové věří jemu anebo mezinárodním věřitelům. Bylo zajímavé sledovat, jak tím zcela vykolejil evropskou vládnoucí vrstvu, která s takovým scénářem nepočítala ani v nejčernějších snech. A najednou se vynořily zprávy, že toto referendum nemá odpovídat evropským pravidlům (jako by se snad někdo v minulosti zabýval pravidly referend jinde v Evropě). Nátlak byl stupňován strašením Řeků nevyhnutelných chaosem a chudobou. Hysterie v Bruselu a v Berlíně neznala mezí. Přesto i ve třetím dějství premiér Tsipras vyhrál, získal důvěru svých občanů, Bruselu a Berlínu dal velkou lekci z demokracie.
Co bude tedy dál? Doufejme, že se horké hlavy v Bruselu a Berlíně zchladí, začnou seriózně vyjednávat a nebudou se chovat jako nespokojení lichváři, kteří chtějí potrestat vzpurného dlužníka. Všem je dnes jasné, že věřitelé budou muset Řecku zásadně ulevit a že je to bude něco stát. Toto je totiž cena za zachování politického projektu společné evropské měny. Avšak pokračující nerozum ve vládnoucích kruzích Evropské unie může stále znamenat bankrot Řecka. Je však třeba si uvědomit, že Evropskou unii by to stálo mnohem více než jen peníze. Paradoxně pro Řecko to může být sice krátkodobě krušná cesta, ale určitě cesta se světlem na konci tunelu. Po zavedení vlastní měny by mělo situaci pod svou kontrolou a hospodářský růst by mohl přijít rychleji.
SYRIZA v tomto dějství soupeření s vládnoucími kruhy v Evropě obstála. Nicméně rozhodnutí, která bude muset udělat, nebudou jednoduchá a další zkoušky ji čekají. Ponížení, které připravil Tsipras Merkelové a dalším, jistě nebude zapomenuto.