Nedávno jsem napsala článek „Školáci, senioři, kdo bude následovat?“, ve kterém jsem poukázala na nový smutný fenomén týkající se části českých důchodců. Jejich důchod totiž často nepokryje vzhledem k jejich dalším výdajům ani náklady na základní biologickou potřebu jakou je strava. Zmínila jsem i problém řady rodičů samoživitelů zaplatit svým dětem ve školách obědy.
Na tento článek mi došla celá řada reakcí. Od kladných s tím, že jsem tímto článkem alespoň částečně pomohla rozvířit diskuzi o tomto problému, přes další, které žádaly doplnění, jak tento problém řešit, a došla mi též jedna negativní. Autor negativního ohlasu byl se svou výší důchodu spokojen a napsal o ní: „Umožňuje mi investice do rodinného domu (opravy), ale také časté cestování jak po našem okolí, tak po Evropě nebo i Americe.” Jsem ráda, že se tohoto důchodce problém netýká, což jsem mu také odepsala s dodatkem, že ne všichni mají to štěstí, aby si ze svého důchodu mohli dovolit opravovat domy (pokud tedy nějaké mají) či podnikat zaoceánské cesty.
Vzhledem k omezenému prostoru samozřejmě nemohu přinést komplexní ekonomickou rozvahu jak přinést peníze do české státní kasy. Nejzásadnější je v tomto ohledu daňový systém a progresivní zdanění. Současná vládní trojkoalice ovšem nenašla dost odvahy k tomu, aby napravila systém zavedený za Kalouskova ministrování, ačkoliv to například nejsilnější vládní strana ČSSD měla ve svém volebním programu. O daňových rájích, kam si účelově někteří podnikatelé přeregistrovali své firmy, aby tzv. optimalizovali své náklady, jsem již také psala. Stejně jako o anonymních účtech. KSČM také navrhovala zákon o prokázání původu příjmů a majetku, který by na rozdíl od toho vládou navrženého mnohem účinněji zamezoval nelegálním či nezdaněným příjmům.
O nutnosti zrušit stropy u zdravotního pojištění také hovoříme již dlouhou dobu – mimochodem náklady na zdraví zatěžují velmi citelně právě seniory a rodiče malých dětí. Celkově KSČM navrhuje řešení, která by přinesla do státní kasy desítky miliard korun, jež by byly následně systémově přerozděleny nejen ve prospěch jmenovaných. V systému se tedy, jak je vidno, pohybuje dostatek finančních prostředků. Jenže problém netkví ani tak v tom, jak nasytit chudé (ať už jsou to senioři, školáci či kdokoliv jiný), jako spíše v tom, jak nasytit bohaté!