Svět se modernizuje a někdy mám pocit, že tento překotný růst nepřispívá ke klidu a pohodě denního života. Množí se agrese, války, a to nejen v kontextu celého světa, ale napětí stoupá i v rodinách. Objevují se mezigenerační spory a mezi útočníky vidíme čím dál více mladistvých či dokonce dětí.
Soužití mezi generacemi bývalo za našich rodičů zcela běžnou věcí. V jednom domě se tak potkávali rodiče i prarodiče a my tak měli po ruce celou rodinu, vždy ve většině případů laskavou a vysvětlující naše všetečné otázky. Dnes mi běhá mráz po zádech při čtení příběhů, kdy sestra vraždí pacienty a vnuk zabije babičku a dědu. Není přece možné, aby dnešní doba změnila zcela pohled na hodnotu lidského života a stávala se čím dál víc krutou a sobeckou. Pojďme si najít čas, abychom s našimi dětmi či vnoučaty měli čas hovořit o jejich problémech, abychom při míře práce nezapomněli na to, že kolem nás se pohybují ti, kteří marně hledají pochopení a radu.
Dnešní doba je těžká, snažíme se zajistit rodinu tak, aby nestrádala, čekáme pomoc od státu, který zapomíná, že ne každý se ocitl v nouzi vlastní vinou. Hodnota lidského života je nevyčíslitelná a jeho ztrátu nedokáže nic nahradit. A právě proto je třeba zvážit priority, kterými se musíme zabývat.