Je s podivem, jakých obrátek dosáhl politický boj ve vládní koalici. Všichni jsme v přímém přenosu svědky souboje miliardáře Andreje Babiše, pumpujícího miliony do zvýšení mediálního vlivu své strany ANO s ručením omezeným, aby zakryl své příjmy na úkor státu. Z druhé strany jsme svědky až dětinské pomstychtivosti hradního pána, který by nejraději zadupal do země vše oranžové s Bohuslavem Sobotkou v čele. Bohužel, pod vlivem různých mediálních pastevců a Ovčáčků se Miloš Zeman snížil až k frašce s holí, jejíž negativní dopad nezachrání ani pečlivě připravené omilostnění asi nejznámějšího vězně po více než dvaceti letech, po desítkách soudních průzkumů a prověrek, spolu s peticemi fanoušků, páru knížek, televizních pořadů a jedním filmem.
Bohužel však žijeme v mediálním světě a i prezident již ví, že bez médií a hlavně jejich vlastníků, bude mít problémy. A tak brilantně vyvedl patetickou pohřební řeč za odvolaného nejlepšího ministra financí ve vesmíru (ve světě nám známém má tento titul již Miroslav Kalousek). A tak můžeme předvídat vřelou spolupráci ve volební kampani mezi pány Babišem a Zemanem, samozřejmě na oplátku. Vsadit na jistotu znamená sledovat konec premiérské kariéry pana Sobotky spolu s pádem ČSSD, která se pozdě probouzí ze spolupráce s KDU-ČSL, pro kterou obětovali církevní restituce, hlavní předvolební slib voličům.
Pro KSČM to znamená jediné, musíme výrazně zvednout hlas ve prospěch všech, kteří jsou zklamáni a znechuceni všemi aktéry tohoto divadla! Těch, kteří se nemají „ANO bude líp“, i když jsou denně přesvědčováni, jak ekonomika roste. Těch, kteří stále marně čekají na důstojný život seniora. Těch, kteří kvůli nízkým platům uvažují o odchodu z regionu. A hlavně těch, jejichž iluze spravedlivého a právního státu za 27 let tunelování a zločinů privatizace, vzala za své. Komunisté vždy stáli na straně neprivilegovaných, na straně poctivé práce, v zájmu kvality života mladých i seniorů.