F. Beneš: Vyloučené lokality neberu

3. 6. 2015

V posledním týdnu se objevila v médiích informace o tom, že za pět let se u nás znásobil počet vyloučených lokalit, kterých je dnes přes šest set. Pro mne děsivé číslo, ale hlavně nepřijatelný fakt, že bychom si měli na takovou zprávu zvyknout.

Skutečně se nechci vracet do minulosti, ale musím zopakovat, že jsem žebráky a boháče znal jenom z pohádek. Je to zvláště nutné v situaci, kdy nás veřejnoprávní (další ošklivé slovo) média zavalují snůškou důležitých zpráv o tom, že někteří lidé žádají potrestat Lubomíra Štrougala či Miloše Jakeše. Takové informace, které deformují historické myšlení dětí a mládeže, mají také zastřít naše dnešní problémy a odvádět zájem od skutečných karambolů, které je třeba řešit. Mám však obavu, že vláda neví jak, navíc nechce přiznat, že v minulosti existovaly některé osvědčené metody, jak vzniku bezdomovectví předcházet, třeba plná zaměstnanost nebo oficiální podpora státu levnému bytovému družstevnictví. To se však dnes nehodí, vznikla by konkurence spekulantům, kterým se vyplatí i kšeftování s lidskou bídou. 

Na jiné nebezpečí upozornili třeba účastnící nedávné akce o družstevním a vlastnickém bydlení, kterou pořádala v Praze Česká společnost pro rozvoj bydlení a Sdružení nájemníků ČR. Mizerný nový občanský zákoník (NOZ) prý bylo třeba přijmout jen proto, aby konečně již neplatil onen, byť již mnohokrát upravený a fungující, s minimem výhrad občanů a veřejnosti, z roku 1964, jak řekli ve sněmovně 8. června 2011 mnozí právní experti, jako například Marek Benda (»Zákon znamená rozchod s komunistickým právem«) či Vlasta Parkanová (»Zákon se rozchází s právní tradicí totalitarismu, a proto se hlásí k diskontinuitě vůči socialistickým občanským zákoníkům z let 1950 a 1964«). NOZ přinesl zmatky i do bytového družstevnictví či bytového vlastnictví. S tichým souhlasem všech, i právníků, se podle nového zákona nejedná, protože to ani není možné, ale lidé to dělají tak, jak jsou to zvyklí dělat. Inu, Česko ve 21. století. Již jen změna stanov, která měla být provedena do poloviny roku 2014, se souhlasem všech a pod sankcí možné likvidace družstva, což bylo a je nereálné, mnohdy neproběhla, ale vláda nejedná a rejstříkové soudy mlčky prodlužují lhůtu, která již uplynula. To nekritizuji, je to jistě moudrý postup, ale jen do doby, než to někdo napadne u soudu. Myslím, že nejsem daleko od pravdy, když uvedu, že cílem těch, kdož nový zákon připravili a schválili, byla další a opakovaná snaha o likvidaci principu družstevnictví, zde bytového, když už se to nepodařilo zákonem č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů. 

Bytová družstva i vlastníci bytových jednotek jsou ale skutečně ohroženi. Pokud některý nájemce či vlastník bytu není schopen platit ani nákladovou cenu za bydlení, třeba proto, že přišel o práci nebo mu vznikly dluhy z podnikání nebo z lákavých půjček. Nejen že ostatní členové musí za něj plně uhradit všechny náklady včetně služeb, ale nemají šanci, že se někdy dostanou k náhradě dluhů. Jsou až poslední v řadě při řešení insolvence a vůbec už nemají naději při vyhlášení a schválení osobního bankrotu. 

I z oněch často kritizovaných médií se dozvídáme, že jsou u nás místa, kde spekulanti skupují byty prý i za tisíc korun a s obrovským ziskem je pronajímají - jako ubytovny. Vznikají tak další lokality, kde je obtížné bydlení. A v těchto místech vyrůstají děti, nevím, co si asi odnesou do života. Oprávněný je pocit křivdy a nespravedlnosti ve společnosti. Jestliže však chceme situaci zlepšit, je nutné ji pojmenovat, pravdivě odhalit příčiny a navrhnout jak. Jen se s ní nesmíme smířit a považovat děsivé rozdíly v životní úrovni za normální. Už jen proto ne, že dnes nám moudří statistikové oznámili, že chudobou je ohroženo například 65 procent neúplných rodin se dvěma či více dětmi. To je ostuda naší společnosti i našich vlád.

Autor: 
František BENEŠ, stínový ministr pro místní rozvoj (KSČM)
Zdroj: 
Mediální úsek ÚV KSČM

Články

.