Dalo by se říci, že květen je nejen měsícem, kdy si připomínáme historický odkaz Svátku práce a jeho důležité poselství do dnešních dnů, ale též měsícem velmi důležitým pro studenty. Maturity a zkoušková období jsou v plném proudu. Již čtvrtým rokem pokračuje nepříliš úspěšný projekt státních maturit. Projekt, který daňové poplatníky vyšel na více než miliardu korun a který je například ve srovnání se slovenským systémem stále značně předražený.
Letošní maturanti se v rámci písemek z českého jazyka ovšem zasekli na jedné z maturitních otázek. Neznali Jidáše Iškariotského. Jméno, které je dnes používáno jako synonymum pro zrádce, pak vyvolalo na sociálních sítích bouřlivé debaty, zda patří do maturity z jazyka českého.
Nechci tvrdit, že studenti jsou v tomto ohledu bez viny. Nicméně neméně velký podíl na tom, že mládež dnes postrádá všeobecný rozhled mají ministři školství. Ti během posledního čtvrtstoletí dokázali z velmi sofistikovaně a kvalitně fungujícího školství udělat „nalévárnu“ informací a nikoliv místo, kde se mladí lidé naučí myslet. Jedna koncepce jednoho ministra střídala druhou koncepci druhého ministra až se veškerá koncepčnost vytratila. Učitelé byli nuceni vytvářet spoustu byrokratických nesmyslů, přičemž jako by se zapomnělo, že hlavním povoláním učitele je učit.
Studenti se zkrátka přizpůsobili. Soustavné testování, které právě ono umění kriticky myslet, dávat si věci do souvislostí a přemýšlet o problémech, prostě nutilo a nutí studenty, aby se připravovali na otázky, jež budou v nich. Protože podle výsledku z tohoto testování pak budou hodnoceni. Přizpůsobili se také tomu, že si cokoliv během několika sekund najdou na internetu přes své chytré mobilní telefony. Takže nelkejme jen nad úrovní maturantů, kteří nedokázali odpovědět na otázku (pro většinu z nás) naprosto triviální, ale berme je jako odraz stavu současného školství a snažme se, aby napříště znali odpověď