V poslední době mě čím dál víc překvapují komentáře Alexandra Mitrofanova. Původem Rus, který získal v roce 1994 Cenu křepelek a v roce 2000 cenu tolik diskutovaného Ferdinanda Peroutky. Dalo by se říci hvězda mezi politickými komentátory našich médií. O to více mě překvapuje, že řeší, co znamená „K“ v názvu KSČM.
V jeho článku narazíme na mnoho rádoby stěžejních informací, kde se snaží KSČM spojit s tím, co nikdy nebylo jejím cílem. KSČM je stranou, do které neustále vstupují noví a mladí lidé, a rozhodně je vždy na straně těch, kteří potřebují pomoc, a jde jí především o slušný život občanů naší republiky. Nevím, oč tomuto komentátorovi jde. Doba se změnila a je zcela běžné, že členové a představitelé strany podnikají. Rozhodně se však nikdy nestávají masovými vykořisťovateli či tuneláři.
Problémy Miroslava Ransdorfa jsou jeho soukromou a osobní záležitostí. Rozhodně se na nich nijak nepodílela KSČM. Mitrofanov před lety napsal, že KSČM v sobě ukrývá pozůstatky KSČ. Dnes jí vyčítá, že v sobě nemá dost komunističnosti. Myslím, že by si měl ujasnit, co vlastně chce. Lidé, kteří rozpoutali hrůzy a nenávisti na Ukrajině, se lidmi nedají ve své podstatě ani nazvat. Lidé po celém světě protestují proti válkám, agresím a terorismu. USA rozhodně svou politikou ke zmírnění napětí nepřispívají. Mnohem více pro mírová řešení by měla udělat Evropská unie, a proto KSČM zablokovala druhé čtení asociační dohody mezi EU a Ukrajinou.
Možná si Alexandr Mitrofanov kompenzuje svůj mindrák z toho, odkud pochází. Možná se bojí, aby mu nebylo vyčítáno, že jeho vlastí je tzv. Putinovské Rusko. Možná malicherný důvod, možná však stres, který ho nikdy neopustí, neboť nikdo nezměníme svůj původ. Snažme se, aby se svět oprostil od válek, aby zbytečně neumírali lidé, a to je, myslím, cíl, který by měl akceptovat i Alexandr Mitrofanov.